VESNICE ALDAŠÍN NA DNEŠNÍ MAPĚ JEVANSKA

 

ALDAŠÍNSKO

Celé středověké aldašínsko bylo tvořeno šesti blízkými vesnicemi včetně Aldašína, který byl geograficky uprostřed. Byl obcí nápravnickou a farní a tak i přirozeným centrem. Do všech vsí nebylo od aldašínského kostela dále než cca 2,5 km. Aldašín, Cukmantl a Bohumil byly větší vesnice než Jevany. Drbohlav pravděpodobně nebyla vesnice, ale spíše samota či sedliště.
O Penčicích je informací nejméně, je možné, že se také jednalo spíše o sedliště s mlýnem.

JEVANY (JÍVANY)

Jevany jsou zajímavé z několika hledisek. Jako jediná vesnice přežily a celé Aldašínsko pak zahrnuly do svého katastru.
V dobách před třicetiletou válkou byly počtem usedlostí nejmenší vesnicí (nepočítaje samoty Penčice a Drbohlavy). Zahrnovaly ale už tehdá území dalších dvou vesnic zaniklých už ve 13 nebo 14. století. Byla to Dubina a Spálené*). Zdali Jevany existovali souběžně s těmito vesnicemi, nebo vznikly tak, že se obyvatelstvo z Dubiny přesunulo k potoku a mlýnu, není jasné. Není ani jasná vazba Spáleného a Dubiny na Aldašín, který v době jejich existence zřejmě také již fungoval jako farní ves. Zdá se ale spíše, že Dubina navazovala na poměrně významné Spálené, které bylo vzhledem ke své poloze přifařené ke sv. Martinu v původních Kozojedech.

Je možné, že díky těmto vazbám nebyly Jevany nikdy součástí zlenického panství. První písemná zmínka o Jevanech stejně jako ostatních vsích je z roku 1344. Ovšem o samotném vzniku se opět dohadujeme. Pověsti vyprávějí o poustevníku Ivanovi (Janovi), který zde měl na své pouti v devátém století nějaký čas pobývat. Některé pověsti hovoří o keltském osídlení a označují některé kamenné útvary pod Jevanami za obětiště. Jak je už uvedeno Jevany, jako jediná vesnice Aldašínska, celou svou známou historii patřily k černokosteleckému panství a to i v dobách, kdy Aldašín samotný byl součástí zlenického panství. Po třicetileté válce se velmi pomalu s novými osadníky začaly Jevany konsolidovat. Až do dvacátého století byly malou zapadlou vesničkou v lesním údolí. Začátkem dvacátého století byly Jevany objeveny pro cestovní ruch
a staly se postupně všeobecně známou obcí a Jevanskem je nyní nazýváno nejen původní Aldašínsko ale celá oblast mezi Říčanskem, Černokosteleckem a středním Posázavím.

*) Názvy Spálené, Spálenka nebo Vyžlovka Na Spáleném vznikly pro vyhořelé pozůstatky někdejšího osídlení až později. Jak se vesnice skutečně ve své době jmenovala asi už nezjistíme. Domníváme se jen, že to bylo poměrně významné mítní místo na cestě z Prahy na Kouřim. Výstavbou hradu převzal tuto úlohu a místní význam Kostelec (Castrum in nigra silva)
a Spálené zaniklo. Přestože se místo nachází skoro na okraji Kozojed, většina jeho území je na jevanském katastru, část pak na vyžlovském a okraj na štíhlickém.

ALDAŠÍN

(správně Udašín podle zakladatele Udaše) 427 m n. m. - Zajímavá lesní samota. Velmi staré místo, neboť zde byly nalezeny popelnice. Patří k nejstarším obcím v okolí. Byla to ještě r. 1344 lesní pastevní víska, přeměněná později na rolnickou ves zákupní. Roku 1352 se připomíná jako farní ves. K aldašínské faře patřily vsi Aldašín, Bohumil, Cukmantl, Drbohlavy, Jevany a mlýny jevanský a penčický. Aldašínský Farář měl tu r. 1398 dvůr, který pronajímal. Fara byla zrušena počátkem husitských válek. Kostel, zasvěcený původně; sv. Bartoloměji, lehl r. 1621 popelem i s obcí, která přitom zcela zpustla. Kostel byl obnoven až r. 1729 a zasvěcen sv. Jiří. Tehdy při bourání byly v hlavním oltáři nalezeny listiny z r. 1352 a 1407. Chrám, jenž se stal následně proslulým poutním místem, byl opatřen r. 1732 novým oltářním obrazem sv. Jiří a obraz sv. Bartoloměje byl odstraněn. Barokní hlavní oltář znovu přestavěn r. 1782. Roku 1874 byl natřen a pozlacen, r.1884 byl opatřen novým obrazem sv. Jiří od malíře Josefa Kandlera. Obraz sv. Bartoloměje na vedlejším oltáři je od malíře L. J. Bernarda z r. 1874, od stejného malíře je i obraz P. Marie nad vchodem do sakristie. Téhož roku, kdy byl celý chrám opravován, byla sem dána nynější kazatelna s malovanými obrazy 4 evangelistů. Věž byla vystavěna r. 1771, od kdy má kostel nynější podobu. Větší, pěkně zdobený zvon je z r. 1611 a má nápisy: "Letha Panie 1611 slyt gest za knieze Waczlawa Carione, Rodicze Boleslawskeho, v Konojedeeh Fararze, za starssich kostelnikuw sprawowanj Wondrzege Kreiczyho, Waczlawa Garolirnowa z Bohumyle, Jana Prokopowa z Waldessina Zetie." "Tento zwon udielan nakladem osadnich zadussý Aldassinskeho přicžinienim a za Sprawy Samuele Troyana z Bylan a Rosfeldu ode mne Jakuba, Zwonarze v Miestie mladeho Baleslawa."

Mezi nápisy je Trojanův znak a na okraji medailon se slovy : "Philipus Austr. Caroli V. Caes. F." (Otec Dona Carla).  Menší zvon r. 1718 s obrazem sv. Bartoloměje a osmi andělů s ratolestmi váží 285 liber, stál 163 zl. 52 kr. má nápis: "Letha Panie 1718 tento Zwon po ukradenj przedessleho Nakladem zgednan a slyti gest ke Cti a Chwale Bozj a Swateho Bartolomieie Apostola Panie. - Walentin Lissak goss mich auf der Kleiseiden Prag 1718."  U kostela po 30-leté válce zůstala jen kostelníkova chalupa až do r. 1884: Nynější chata je skladiště náčiní. Kostel byl opravován r. 1907, kdy byla do něho dána dlažba, byla postavena nová kruchta a ze sakristie byly proraženy dveře na hřbitov. R. 1934 byl důkladně opraven státem nákladem 50.000 Kč. Tehdy byla dána na věž nová krytina a hřbitov, na nějž do r. 1600 pochovávali i z Kostelce, byl značně rozšířen. Bohoslužby probíhají v neděli po sv. Jiří (24. dubna) vždy v 10 hodin. 3. listopadu v 8 hod. bývají  bohoslužby za zemřelé osadníky. Svatojiřská pouť bývá velmi četně navštěvována.

Z Aldašína do Kostelce je 4,7 km, do Českého Brodu 16 km, do Jevan 2 km, do Černých Voděrad 3,4 km, do Penčice 2 km. Od aldašínských hřbitovních vrat (za nimi na hřbitově je ve zdi velmi staré hřbitovní znamení) dovede nás utěšená lesní cesta do Jevan.
Autor textu o Aldašínu: Jakub Hlavatý

BOHUMIL (Bohumile, Bohumilo, Bohumili)

Tato vesnice ležela severně od Aldašína, kolem prameniště dnešního Bohumilského potoka. Název se odvozuje od bogu mile, bogu milo – bohu milé místo. Existuje i poměrně kuriózní výklad vzniku jména od spojení k bohu míle. Vesnice leží totiž jednu staročeskou míli (cca 11 km) od Kouřimi, někdejšího církevního centra oblasti. Obyvatelé vesnice ale také mohli být bezbožní, na míle vzdálení od boha. Nebo bylo to místo bohem zapomenuté,  „k bohu to bylo na míle“

O nejstarší historii jsou stejně jako u ostatních obcí aldašínska pouhé dohady. Podle A. Sedláčka byla ještě  v roce 1677 u vsi louka zvaná Pod hradištěm, z čehož se dá spekulovat o jakémsi v té době zaniklém starém hradišti. Obecně se ale předpokládá, že vesnice vznikla obdobně jako ostatní na Aldašínsku, v rámci kolonizace pohraničních lesů mezi kouřimskou a pražskou sídelní oblastí někdy ve13 století.  První písemná zmínka je také z roku 1344. Dále se o Bohumili dovídáme, že někdy před Bílou horou patřil panu Matěji Sobkovi ze Šembery, jemuž patřily i Staré Zámky. Píše se, že r 1652 byla tu ještě ves s výsadní krčmou, ale v té době to byl jen pokus o znovuosídlení po zničení v třicetileté válce. Berní rula z roku 1654 uvádí 9 selských a 8 chalupnických usedlostí o celkové výměře 750 strychů (213,75 ha), vše pusté. Bohumil byl tedy ke konci svého trvání největší vsí Aldašínska. V místě zaniklé vesnice byl pak obnoven jeden dvůr, ze kterého Liechtensteinové vybudovaly velkostatek. Později ho pronajímali původnímu správci Procházkovi. Statek pak koupil Československý stát pro Státní zdravotnický ústav, který byl vybudován za pomoci Rockefellerovy nadace a stal se nejvýznamněnjší továrnou na výrobu léčiv v ČSR. V Bohumili se chovala zvířata a připravovalo se sérum. Poblíž ústavu se postavilo i několik bytových domů. Později výrobu sér převzal národní podnik ÚSOL a později tu začal stát budovat továrnu na zpracování krevní plazmy.  Koncem dvacátého století byl tento provoz přebudován firmou Baxter na jednu z největších
a nejmodernějších farmaceutických továren v Evropě.

CUKMANTL (CUKMANTLE, CUGMANTL, LHOTA, KAMENNÁ LHOTA)

Název obce je z němčiny*). Jinak se také ves nazývala Lhota, nebo také Kamenná Lhota, protože na rozdíl od ostatních vesnic v okolí byla většina staveb kamenných. Vesnice ležela severovýchodně od Aldašína, u dnešního trojmezí katastrů Jevan, Konojed a Kostelce, ke kterému menší část území Cukmantlu později připadla, větší zůstala v Jevanech.  Vznik obce je také zahalen neznámem. Předpokládá se, že je také kolonizační vesnicí, kterou zakládali německy mluvící osadníci. Cukmantl byl vesnicí hrnčířskou a snad i sklářskou, zda se tu sklo tavilo, nebo jen upravovalo nevíme. V době zániku byl po Bohumili druhou největší vesnicí. Po třicetileté válce se podobně jako u Bohumile také krátce uvádí ještě 14 osedlých gruntů. Berní rula z roku 1654, ale už píše o 5 selských a 8 chalupnických usedlostech o celkové výměře 650 strychů (185,25 ha), vše pusté.

*) V ČR je ještě jeden Cukmantl u kterého se odborníci pokusili o výklad původu tohoto jména. Jméno Cukmantl bylo používáno pro jakousi výstrahu či upozornění na nebezpečné místo zvláště na křižovatkách, kde přepadávali loupežníci. Německá podoba Zuckmantel má svůj základ ve větném spojení "zucke den Mantel!", tedy "vyrvi plášť!". Někde se přeneseně  česky říkalo  "měj se na pozoru!" či "varuj se!" a z toho vznikly názvy jako Pozorka, nebo Hleďsebe.

PENČICE (PĚNČICE)

V roce 1344 jsou sice uváděny jako ves, potom ale téměř výhradně jen jako mlýn a později jako jevanský mlýn v Penčicích. Prostor možné vesnice nebyl lokalizován a žádné pozůstatky mimo mlýna také nebyly nalezeny. Určité terénní znaky se zdají být nápadné, ale seriózní průzkum proveden nebyl. Jedná se o úvozy a podobné útvary, které se vyskytují jak ve směru k Aldašínu, tak na pravém břehu potoka na voděradském katastru. Berní rula z roku 1654 Penčice neuvádí. Penčický mlýn byl po třicetileté válce obnoven a fungoval jako mlýn a později pila až do 19. století. Poté zde sídlil hajný a když budova vyhořela, byla postavena nová hájovna na druhé straně silnice. Po mlýnu zbyl dnes malý sklípek pod rybníčkem u odbočky na Voděrady.

DRBOHLAVY (DRBOHLAV)

Podobně jako u Penčic se ani v Drbohlavech nejedná o vesnici, ale spíše samotu. Je lokalizována na levém břehu Bohumilského potoka, nad někdejším pstruhovým rybníkem ve Lhoteckém lese. Chalupa v Drbohlavech byla zádušní, tedy neplatila daně, resp. nájemné vrchnosti, ale faře v Aldašíně.

Tento text vznikl za laskavého přispění Rostislava Pačese Salátníka.


Další lokality v okolí obce Jevany

KOZOJEDY

Kozojedy mají 600 obyvatel a jejich katastrální území má přibližně 17ha. Původní historická ves ležela jeden až dva kilometry severozápadně, v dnešní chatové oblasti, směrem k hradům Šember a Dolany. Zůstal z ní osamělý filiální kostel svatého Martina se hřbitovem, který se tyčí ve svahu u lesa. Kostel je původně románský, později byl goticky a barokně přestavěn.

KOSTELEC NAD ČERNÝMI LESY

Má 3561 obyvatel a jeho katastrální území má rozlohu 1771 ha. Leží 30 km východně od Prahy v nadmořské výšce kolem 400 m a jak název napovídá, okolo jsou husté, jehličnaté lesy.
Nachází se zde čtyřkřídlý zámek z roku 1550, bývalé sídlo Smiřických. Toto renesanční sídlo bylo v 18.století přestavěno kněžnou Marií Terezou Savojskou, do slohu barokního, ale zůstaly zde původní krásné lodžie. Dnes zde sídlí Školní lesní podnik České zemědělské univerzity.
Ve městě neexistuje žádný těžší průmysl, město má tradici v hrnčířství a keramce. Kulturně-historickou atrakcí jsou každoroční keramické trhy. Ty se pořádají vždy na konci května.

LIPANY

Malá vesnička pod lipanskou plání o 300 obyvatelích. Na okraji této obce se nachází památník ze žuly a pískovce od r. 1871 na památku bitvy ze 30. května 1434.

SRŘÍBRNÁ SKALICE

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1361.První zmínky o obci, která se nazývá Skalice hor stříbrných a značí dobývání stříbra v této oblasti pochází ze 16. století. Dobu založení samotné Stříbrné Skalice neznáme, podle nejstarší kroniky stál hrad skalický již za času Přemysla Oráče v 8. stol. Z konce 12. století pochází románský kostelík, zasvěcený nejstaršímu patronu horníků sv. Jakubovi, který se nachází zde ve Stříbrné Skalici "V Rovných". Starý název "Skalice hor stříbrných " svědčí o tom, že v těchto místech bylo od nejstarších dob dobýváno stříbro. Skalické doly byly nejblíže ku Praze a daly podnět k vybudování pražské mincovny za vlády Ferdinanda I.(1526-1564). Tato událost se stala významným momentem v dějinách skalické obce, jako báňského města. Přímo ve Skalici jsou dodnes zachovány staré štoly. Ve Státním okresním archivu v Kolíně je uloženo nejstarší stříbrné pečetidlo z r. 1610 ve stříbrném pouzdře. K obci Stříbrná Skalice patří obce Kostelní Střimelice, Hradové Střimelice a Hradec. Je zde několik rybníků, z nichž nejznámější je Hruškov a Propast. Krajina s krásnou a čistou přírodou je vyhlášenou a vyhledávanou rekreační oblastí.

VODĚRADSKĚ BUČINY

Národní přírodní rezervace Voděradské bučiny se nachází v okrese Praha-východ převážně na území obce Černé Voděrady (na severozápadě do ní zasahují též území obcí Vyžlovka a Louňovice), přibližně 30 km jihovýchodně od Prahy. (Do konce roku 2006 patřily Černé Voděrady a Vyžlovka do okresu Kolín.) Předmětem ochrany jsou rozsáhlé bukové lesy a projevy mrazového zvětrávání. Rezervace byla vyhlášena již v roce 1955, její rozloha je 658 ha, nadmořská výška je od 350 do 500 m n. m.

Voděradské bučiny jsou rozsáhlým lesním komplexem na pravém břehu Jevanského potoka. Les tvoří převážně buky, doplněné dubem letním, habrem obecným, místy se vyskytuje osika, lípa či bříza. V lese hnízdí řada vzácných druhů ptáků, například datel černý, holub doupňák či jestřáb.

Část území tvoří bezzásahové neupravované plochy. Rezervace slouží jako vědecko–výzkumný a naukový objekt Lesnické a environmentální fakulty České zemědělské univerzity v Praze.

Rezervací vede několik značených turistických tras, v ose západ-východ pak hlavní trasa značená modrou turistickou značkou a cyklotrasa 0023. Díky relativně vyšší nadmořské výšce (až do 500 m n. m.) se zde v zimě drží sníh déle než jinde a díky dobré dopravní dostupnosti jsou Voděradské bučiny oblíbeným cílem běžkařů.